Výcucky ze čtiva a dalších mudroserů
Kdy využít klišé v copy
Copywriter Ryan Hussey z MarketSmiths říká: „Klišé tvoří nezbytnou součást jazykové výbavy dobrého copywritera.“
Že vám to po tom všem, co jsme si řekli, nedává smysl? Jde o to, že ne každá copy musí být za každou cenu distinktivní, originálně vyhraněná. Navíc: co vy pociťujete subjektivně jako klišé, může druhý vnímat jako fajn stereotyp. Jako neutrální automatismus, který navozuje pocit známosti a podporuje srozumitelnost textu.
-- Vladimír Vaněček: Copywriting a klišé: Bít, či nebít?
Vládík Vaněčků mi teda trochu vypálil rybník, páč vo klišé jsem chtěl taky něco napsat. Zas na druhou stranu to není ouplně téma, při kterým bych radostí levitoval nad klávesnicí, takže su nakonec rád, že to sesumíroval místo mě takovej profík.
Zbejvá jen dodat, že se zase vokazuje, jak krátkozraký je, když někdo vo něčem řekne, že se to nikdá nesmí použít. Třebas takovej trpnej rod. Nemusí vonět každýmu, ale vobčas je prostě přesnější než líbivý vopisy.
Jak konsternovat klienty ;-)
Hrozně dobrej je jeho projekt Přepišme.to, kde najdete, jak vypadá text, když ho napíše amatér, a jak vypadá, když ho přepíše profesionální copywriter. Je to hrozně dobrý, když třeba diskutujete s klientama vo tom, jak může vypadat přepracování nějakýho vobyčejnýho textu v supr text, tak vždycky jim ukazuju Přepišme.to a voni jsou z toho konsternovaní.
-- Pavel Šenkapoun: 10 originálních autorských stylů českého copywritingu /video/
Jako jo, tenhle citát je tak trochu vlastňák. Ale když vono mě fuckt těší, že ten můj projekt služebníčkuje i Nejlepšímu copywriterovi. A může fungovat jako votvírák na klientský voči taky dalším kolegáčkům a kolegyňkám.
Záznam týhle Šenkyho povídačky z předloňskýho CopyCampu je nevoprávněně dost zapadlej. A nepíšu to jen kvůlivá tomu, že tam kokrhá i vo mně. Ale možná Šenkáčův hloubavě melancholický způsob povídání lovískuju jen já. No, kdo na záznam hodí vočko, dozví se taky třebas to, co Šéna irituje na mým blogískovým stylu. ;-)
Sám sobě editorem
Většina (nevypsaných) lidí si nejdřív shrne, co chtějí říct, a sami před sebou obhájí, že mají právo o tom mluvit. Tuto část pak považují za perex. Ten má ale úplně jiný úkol: vtáhnout čtenáře do situace.
=> Obvykle se houby stane, když po dopsání článku smažete první odstavec. V případě social postu první větu.
Zkuste to i s těmi dalšími – někdy se mi autoři rozjížděli trochu jako starý diesel v zimě. Perfektní start je ten, který čtenáře hned hodí do děje.
-- Marie Háková: Sám sobě editorem (for dummies)
Kdybych ještě někdá zase učil ňáký člobrdíky, jak psát čtivějc, zaplatil bych Sibiřance autorskej honorář a tuhlencto moudro prásknul do lekce vo začátcích. Lidi si nejdřív shrnou, „co chtějí říct, a sami před sebou obhájí, že mají právo o tom mluvit. Tuto část pak považují za perex.“ To je fuckt tak geniální shrnutí, že sem ho sem musel frknout ještě jednou.
Já sám teda třeba na blogísu perex ladím dost dlouho. A dokud s ním nejsu stopro spokojenej, tak se do datlování dalších canců nepouštím. Ale je jasný, že můj blogískovej svět je specifickej tím metaforickým vobžerstvím, žáno. Takže dá rozum, že si v perexíčku musím nejdřív vydefinovat metaforický mantinely. Pokavaď ale člověk píše v dobrým slova smyslu vobyčejně, tenhlenc Sibiřančin hint by měl mít čestnej flek u jeho klávesnice.
|