Fofrhovor s Lůsy Koubků
Poprvý jsem na Lucii Koubek narazil před lety na webu Copykiller. Rešpektýroval jsem ju, ale přístup Luciny Copykillerový byl na mě tenkrát dost hard sell. Dneska už si to nemyslím, páč si vo tom vlastně nemyslím vůbec nic. Tenhle můj postoj dobře vystihl můj milovanej Honzík Skácelů: Léty jsem zmoudřel. Co je moudrost – nevím.
Dost mě zaujalo, když jsem na přelomu roku zmerčil Lucčinu proměnu. Na jejím vosobním webísu najednou zářila autentická sympoška Lůsy. Že to není ňáká maska, to jsem pochopil během milýho povídání na Clubhousu (to je taková socsíťová bludička, kerá zazářila a teď poblikává a vyčkává, jak s ní svět naloží dál), při kterým jsme si s Lucií vyjasnili naše postoje stran kreativity v copy. Ale docvaklo mi při něm taky to, že toho s Lů máme společnýho víc, než jsme tušili (kantořinu, zásadní roli Bohušovy trilogie, dýlku kopíkovský kariéry...). Tož mi to nedalo a Lucce jsem poslal elektronickýho holuba se třema krátkejma dotázkama.
Co si má vobyčejnej člobrda jako já představit pod autentickým marketingem/copywritingem?
Autentickej marketing si představuju tak, že lidem prodávám věci/služby, který jsou opravdu užitečný a pomáhají jim řešit nějakej problém nebo naplnit jejich touhy. A dělám to přirozeným způsobem, sama za sebe, bez lživé manipulace. A hlavně respektuju zákazníka. Zajímají mě jeho skutečný potřeby, ne jenom jeho prachy.
Jak a proč se z drsný Luciny Copykillerový stala autenticky milá Lůsy Koubků?
Tyjo, “Lucina” – tak mi říkala nafoukaná sestřenice, když jsme byly malý, a tohle označení zásadně odmítám! :D
Hele, ono to není tak, že by proběhla nějaká magická proměna za zvuku andělských zvonků a třpytu duhových hvězdiček. Já jsem uvnitř takovej mix dvou světů – doma máme pro tyhle dva moje režimy pracovní označení “princezna” a “chuligán”. Dokážu mezi nima přepínat z vteřiny na vteřinu. A co se týče podnikání a svojí sebeprezentace v něm, postupem času jsem zjistila, že je mi nejlíp někde uprostřed.
Takže já jako nejsem teď najednou nějaká strašně moc kjůt a ťuťu ňuňu. Jestli máš pocit, že jsem teď milá Lůsy Koubků, tak to mě upřímně moc těší. Na druhou stranu, tahle Lůsy se pořád s ničím moc nemaže, je netrpělivá a má ráda věci podané jasně, stručně, minimalisticky, zkrátka tak trochu po copykilleřím způsobu.
Obojí je to pořád moje a pořád ve mně. Chuligán Copykiller i princezna Lůsy. Jen se postupně proměnil ten poměr, jakým se to projevuje navenek – a tím i ve stylu mýho psaní a marketingu.
Je autentickej marketing/copywriting módní vlna (autentický je dnes kde co), nebo (poznaná) nutnost?
Já myslím, že spíš než módní vlna je to teď u mnohých lidí přímo bytostná potřeba. Je to něco, co je tak strašně moc aktuální a diskutované, že už to zní skoro jako klišé.
Pro mě je to rozhodně (poznaná) nutnost, protože neautentickej marketing mě dohnal až k syndromu vyhoření. Dělala jsem věci tak, jak praví marketingoví guru a konverzní tabulky, ale vůbec jsem neposlouchala, co na to ta moje Lůsy. Lůsy se to uvnitř vůbec nelíbilo, ale chuligán Copykiller se s ní o tom odmítal bavit. Skončilo to kolapsem a depresema, ale po roce terapií a vnitřních procesů se ti dva nakonec celkem dobře dohodli a vyloupl se z toho tenhle můj autentickej copywriting. Hlavně jsem ale díky týhle zkušenosti pochopila, že dělat věci “neautenticky” je – aspoň pro mě – cesta do pekel.
Dík jak 🐖♀️!
|