Prochybujte se k bezchybnosti

Mozek se nás snaží obalamutit. Ale nemyslí to zle

Pokud čtete to, co jste osobně stvořili, mozek vám rád podle několika málo počátečních písmen sám doplňuje slovo, které tam očekáváte. Dochází k tomu ale i v případě, že čtete texty někoho druhého. Dvě tři litery a na základě kontextu, zkušeností a pravděpodobnosti máte hodně velkou šanci, že uhodnete, co bude následovat. A vzhledem k tomu, že člověk je bytost, která přirozeně hledá různé zkratky a zjednodušení, často se stává, že „nedočtete“ slovo do konce, ale domyslíte si ho. Když si uprostřed věty všimnete, že v ní něco nesedí, vrátíte se na začátek, abyste buď vynadali pisateli za jeho přešlap, nebo opravili vlastní chybné čtení.

Předvídání může probíhat také u vyšších jazykových jednotek. Platí to hlavně pro ustálené obraty, vazby a fráze. Vyzkoušet si to můžete třeba u televizního zpravodajství (raději u toho veřejnoprávního). Když uslyšíte například začátek věty Karolína Plíšková titul na Wimbledonu, je vám díky pravidlům větné stavby jasné, jak dopadlo poslední klání aktuální české tenisové jedničky. Nevíte jen, jestli moderátor zvolí slovo nezíská, nevybojovala nebo některé jiné.

Jako první se základy tohoto principu zabýval ruský matematik Markov, podle kterého je celý proces pojmenován. Zatímco při čtení cizích textů může (pokud se neživíte třeba korekturami) být Markovův proces dobrým sluhou, protože čtení zrychluje, ve zlého pána se mění, když redigujete vlastní texty. A platí to dvojnásob v případě, že spěcháte.

Na vejšce jsem Dějiny lingvistiky dvakrát moc nemusel. Ale Markovův princip mě zaujal už tehdy a sám na sobě jsem ho v průběhu let zkoumal.

Andrej Markov na commons.wikimedia.org.

Není ale třeba házet flintu do pravopisného žita. Chyby z vašeho života asi nikdy úplně nezmizí (Jestli jo, tak smekám svůj kouzelnický klobouček.). Rozhodně je ale můžete omezit.

Jak chybovost ve vlastních textech minimalizovat?

Hotový text si po sobě přečtěte. Pečlivě

To je mi teda objevná rada, že? Jestli nosím dříví do lesa, tak soráč. Moje zkušenosti však ukazují něco jiného. Zdá se to možná neuvěřitelné, ale drtivá většina lidí po sobě před odesláním nečte například své e-maily, nebo je jen tak proletí à la Markov. Delší text bez jediného překlepu přitom na první dobrou nenapíše ani mistr copywritingu, ani většina absolventů bohemistiky.

Zopakujte bod číslo jedna

První čtení většinou neodhalí všechny nedostatky. A když v textu nemáte chyby gramatické, třeba vás práskne do očí přílišné opakování stejných slov nebo kostrbatý slovosled.

Projeďte text kontrolou pravopisu ve Wordu

Není samospásná. Ale pomůže hlavně s překlepy, na které býváme u čtení vlastních textů krátcí. Viď, Markove?

Nechte si text přečíst nahlas – třeba počítačem

Texty, na kterých mi opravdu záleží, si nechávám předčítat počítačem. Co oko přehlédlo, to práskne do uší. Důležité však je nebrat poslech jen jako zvukovou kulisu multitaskingu, ale věnovat mu plnou pozornost. Hlasité předčítání počítačem upozorní nejen na překlepy, ale pomůže taky odhalit místa, která stylisticky skřípou.

Dejte si zatraceně velkýho majzla na přepisování

Při něm udělám nejvíc chyb já. Už se mi dlouho nestalo, že bych při souvislém psaní přivedl na svět hrubici (nebo o tom možná spíš nevím). Ale když se snažím původní formulaci vylepšit, často přitom změním strukturu věty, a proto musím nahradit nebo přesunout jednotlivé větné členy a… Na něco nezřídka zapomenu.

Čerstvý příklad z praxe naštěstí teď po ruce nemám, tak si ho pojďme vymyslet: Při druhém čtení mi začne trhat žíly zbytečný (i když ne nesprávný) trpný rod fiktivní věty Při testovacím provozu stránek se objevily tyto problémy. Ty problémy se neobjevily samy, že ano? Nehledě na to, že samotné sloveso objevit se zde zní poněkud nepatřičně. Tož to převedu do aktiva a použiju sloveso narazit. Protože jsem kůže líná, nesmažu celá slova, ale jen potřebné části: Při testovacím provozu stránek jsme narazily na tyto problémy. A ostuda je na světě!

Abyste zažili co nejméně pranýřování kvůli pravopisu, je dobré překonat korektorský odpor a text po sobě pročítat znovu a znovu, kdykoliv cokoliv upravíte. Spoléhání na to, že jste to teď napsali a je to OK, se nevyplácí.

Text si vytiskněte

Záleží vám na textu opravdu hodně? Postavte na chvíli své ekologické cítění na vedlejší kolej a své dílo si vytiskněte. A vezměte si do ruky červenou. S velkou pravděpodobností ji použijete. Zdá se totiž, že na papíru vidíme text zase „jinak“.

Požádejte o pomoc bližního svého

Je to mega důležitý text? Dejte svůj výtvor přečíst kamarádovi, parťákovi, spřízněné duši. Nemůžete ho otravovat s každým textovým pšoukem, to by se na vás brzy vy…, ale jednou za měsíc vám jistě rád pomůže. Já to tak dělám třeba u tohoto blogu (Díky, Jirko!). Pokud mě má paměť akvarijní rybky neklame, pravopisné chyby jsem v něm zatím sice neměl (Jestli jo, tak mě kamenujte v komentářích!), ale i tak jsem díky korektuře dostal echo, že tu a tam v postu něco skřípe. A výslednému textu to prospělo jako jarní řez stromům – stal se vzdušnějším.

Průběžně opakujte bod číslo jedna

Už přece víte, že každá dílčí úprava skýtá velký potenciál pro novou chybu.

Před zveřejněním si ještě naposledy přečtěte definitivní verzi

Která to je? Ta, v níž během čtení už nezměníte ani čárečku. Jinak si nemůžete být jistí, že jste dílčí úpravou nezpůsobili chybu jinde. (O tom, že textu prospěje několikadenní odstup, tzv. uležení, utrousím pár slov někdy příště.)

Kde hledat radu nebo ujištění?

Žádný učený z nebe nespadl, jen pravopisných ignorantů jako by shazovali. Že k nim nepatříte, jen zkrátka občas nevíte, jak hrát podle ortografických not? Svým studentům jsem radíval, aby v případě, že si nejsou jisti pravopisem při psaní slohovek, použili jiný tvar nebo vhodné synonymum. Když třeba váhají nad pravopisem výrazu zapomněl, můžou v klidu napsat zapomenul. Vy podobné alternativy hledat nemusíte, máte totiž luxusně velké množství možností, kde si pravopis ověřit.

Psal jsem, že přítele na telefonu není radno vytáčet příliš často. Jinak se vytočí a máte po korekturách. Když si nevíte rady, zkuste se nejdřív poradit s knihou nebo online aplikací. Většinu pochybností utne Internetová jazyková příručka (nebo její knižní verze). Chce to jen mít našlukováno pár základních znalostí o tom, jak hledat ve slovnících (Často se zapomíná třeba na to, že je dobré zadávat mužský rod adjektiv.).

Když Internetová jazyková příručka nenalezne pojem nedobrá, neznamená to, že by byla nedobrá.

Stačí totiž vědět, že základním slovníkovým tvarem je mužský rod. Ale na zápory obecně také pozor. Hlavně v tištěných příručkách je nenajdete v případě, že slovo má i kladnou variantu.

Je fakt, že tu a tam v téhle příručce rozhřešení nenajdu. Děje se tak například při skloňování netuctových vlastních jmen. V tom případě přichází na řadu návštěva mé knihovničky a googlení, při kterém je dobré kriticky porovnávat zdroje a zapojit selský rozum. Rozhodně se nelze slepě spolehnout na weby typu sklonuj.cz.

Nevěřte všemu, co vám naservírují různé nedůvěryhodné online aplikace, byť je jejich záměr sebelepší.

Přes všechny vymoženosti jednadvacátého věku chybuje každý. Rozhodně není třeba odhodit klávesnici jen kvůli strachu, že vám někdo omlátí chyby o hlavu. Naopak. Čím víc budete psát a své texty poctivě redigovat, tím dříve se prochybujete k relativní bezchybnosti.

Pusťte si článek do ouška