Co bych znovu (ne)udělal při přechodu na volnou nohu

Které kroky vedly správným směrem

Investice do webu

Webová prezentace mě nestála majlant. Ale investoval jsem do ní daleko cennější věc, než jsou peníze. Svůj čas. Web jsem piplal půl roku. Jasně. Kdybych to nedělal po večerech po práci, mám ho rychleji. Ale jen o něco. Fakt mi na něm záleželo, takže jsem nechtěl nic uspěchat. Nechával jsem nápady uležet a hlídal, aby do sebe zapadaly i sebemenší detaily. Vyplatilo se. Lidi oceňují jeho osobitost. Ale hlavně – můj web má lví podíl na tom, že jsem coby naprosto neznámý copywriter nemusel aktivně shánět ani jednu zakázku. Poptávky začaly chodit samy. Pomohla tomu i…

Komunita Na volné noze

A nemyslím tím jen to, že jsem si zaplatil členství v tomhle uskupení a získal díky tomu prezentaci na portálu volnonožců. Ta mi sice taky tu a tam přinese nějakou poptávku, která se promění v zakázku (hned první mi pokryla náklady na registraci), ale podstatně cennější je pro mě know-how, jež tento spolek štědře a pravidelně sdílí. Jako podnikatelský elév jsem hltal články na blogu a poslouchal podcasty. Pak jsem se dost těšil na Robertovu knihu. Vyšla přesně v době, kdy jsem přecházel na volnou nohu, takže mě stihla zachránit před řadou zaškobrtnutí. Vracím se k ní i po roce – hlavně díky audioverzi, kterou poslouchám, když běhám v notoricky známém terénu. Další cenné zkušenosti mi přinesly think-tanky a taky dvojdenní školení. To jsem pak na Facebooku zhodnotil takto:

Základ tohoto postu jsem stvořil už přímo na školení v průběhu hodnoticího kolečka. Tak inspirativní klima tam tehdy panovalo.

Rozeznění tamtamů

Zatímco počátek vesmíru měl podle jedné teorie na svědomí velký třesk, mé podnikání stvořil velký podraz. Než k němu došlo, vůbec jsem neuvažoval o tom, že bych se vydal na volnou nohu. Proto jsem ani nevyhledával bokovky. Po práci jsem si chtěl užít rodiny a koníčků a během toho zrelaxovat natolik, abych další den měl opět svěží hlavu plnou dobrých nápadů. Po velkém podrazu se vše změnilo. Ihned jsem vytvořil dokument s referencemi a rozeslal ho do světa. A tamtamy zafungovaly skvěle. Zpočátku mi samozřejmě nepřinesly žádné zakázky snů placené zlatem, ale umožnily mi postupně si vybudovat dostatečně pevnou půdu pod freelancerovskýma nohama. Díky nim jsem se mohl pět měsíců „nanečisto“ učit podnikatelské dovednosti. Dost jsem tápal třeba v cenotvorbě. Ale s tou mi píchla…

Marketingová čarodějnice

Nejprve jsem přečetl všechny články Magdaleny Čevelové o cenotvorbě. Daly mi hodně, ale hlavně mě nasměrovaly na zcela zásadní věc – kalkulátor hodinové sazby. Díky němu mně dost věcí docvaklo. To, že musím do hodinovky promítat ty a ony náklady, mi bylo víceméně jasné. Ale vůbec mě třeba nenapadlo, že bych při výpočtu hodinové sazby měl počítat s menším množstvím pracovních dnů, než kolik jich září v kalendáři. Vzdělávat se, dovolenkovat a případně rýmečkovat jsem asi chtěl jen po nocích a víkendech. Poslední zbytky cenotvorbových nejasností pak Madla odčarovala na svém školení.

Malý kšeft otevírá brány větším

Finanční lekce jsem ale dostával po celý rok. Mezi ty nejcennější řadím svou přednášku o copywritingu na FM VŠE v Jindřichově Hradci. Tenhle příběh stojí za sólo článek, takže dnes jen stručně. Do přednášky jsem investoval desítky hodin. Přímý zisk? Pár stovek jako honorář. Nepřímé zisky? Taky pár stovek. Ale tisíc. Jak to? Někdy příště… ;-)

Změna loga

Volnonožcovo logo rozhodně nehraje takovou roli jako to firemní. Když už se ale freelancer nějakým logem zaštiťuje, není vůbec od věci, pokud ho tento erb moderní doby skutečně vystihuje. A ještě lepší je, když má podnikatel své logo opravdu rád. Ani jedno se bohužel nedalo říci o mém původním logu, přestože ho dělal odborník na slovo vzatý. Rozhodně to ale nebyla Tomášova chyba. Za tenhle přešlap si můžu sám. Před pár lety jsem totiž dal na velkohubá slova jednoho neználka převlečeného za Brouka Pytlíka. Ten mi vysvětlil, že se nikdy nemůžu uživit jen jako copywriter, ale měl bych dělat taky SEO, analytiku a podobné technikálie, a proto rozhodně nemůžu mít v logu kouzelnický klobouk a pero, ale potřebuju logo univerzální. Co z toho vzniklo? Typický iniciálový nudex, i když moc hezky vyvedený:

Kromě těchto dvou iniciálových variant a původní verze mého současného loga mi Tomáš Vachuda poslal taky celou řadu skic. Je to fakt poctivec!

Když jsem se rozhodl, že chci dát sbohem zaměstnání, oslovil jsem Tomáše Vachudu s prosíkem, jestli by mi trošku nezmodernizoval původní verzi kouzelnického loga. Byl moc rád, protože už před léty výrazně tíhl ke kloboukové variantě. Stejně jako já. Teď mám logo, které nápaditě vystihuje mou profesi a na které je radost pohledět.

Procesoid

Ačkoliv je online aplikace Procesoid primárně určena pro týmy, dobře poslouží taky jednotlivcům. Dost mi pomáhá, abych nezapomněl na kroky, které se při mé práci pravidelně opakují. V téhle appce jsem si vytvořil check listy, které dohlíží třeba na tvorbu názvů, sloganů, webových textů atd. Ono se to na první pohled nezdá, ale dobře nastavené procesy ušetří hodně času a skvěle předchází chybám. Tohle téma by opět vydalo na samostatný článek. Prozatím aspoň ukázka:

Úryvek z checklistu, který bdí nad každým článkem pro tento blog.

Fakturoid

Dlouho jsem experimentoval s různými bezplatnými fakturačními prográmky. Na každém mi něco vadilo. Pak jsem zkusil předplatné jedné online aplikace, ale taky to nebylo ono. Nakonec jsem dal na chválu ostatních freelancerů a využil slevy na Fakturoid, kterou jsem získal díky členství v komunitě Na volné noze. Ani Fakturoid není dokonalý, ale pro mě zatím rozhodně nejlepší. Líbí se mi, že se neustále posouvá vpřed a dobře funguje jeho online podpora. Rád využívám také automatizace, které nabízí a ve kterých si můžu vyhrát s texty. Ale hlavně je stabilní, jednoduchý na ovládání, rozumí si s mojí bankou, má mobilní appku a hlavně – fakturu v něm vystavím a odešlu za méně než minutu.

Účetní

Nemám rád papírování. Sice jsem si více než 10 let připravoval daňová přiznání a podobná lejstra sám, ale vždy za hlasitého skřípění zubů. Když jsem se stal plátcem DPH, došlo mi, že nechci trávit hodiny nad výkazy. A tak jsem si najal účetní. Ta je má hned. Měsíčně mě stojí méně než hodina mé práce, přitom mi šetří mnohem více času, energie, ale taky mě chrání před chybami, kterých bych se jistě dříve či později dopustil.

Přešlapy, zaškobrtnutí a slepé uličky

Ve víně číhá nepochopení

Největší zaškobrtnutí mě potkalo ještě dřív, než jsem vůbec zaklekl do startovních bloků a vyrazil na volnou nohu. Přitom to byl tak pěkný večer. Děti spaly. S manželkou jsme si otevřeli láhev dobrého vína, povídali, plánovali a počítali. „No, tak to bys už klidně mohl dát výpověď. Já mám stabilní zaměstnání, přidali mi, máme rezervu, ty zase nějaký bokovky…“ V tu chvíli jsem byl šťastnej jak blecha v pořádně huňatým kožichu. Jenže ouha!

Když jsem druhý den ženě vítězoslavně oznámil, že jsem dal výpověď, odstartoval jsem 2 měsíce tiché domácnosti. Během nich jsem měl za úkol pochopit rozdíl mezi „mohl bys dát výpověď“ a „dej výpověď“. Nepomohlo ani to, že jsem měl na několik měsíců nasmlouvanou práci ve stejné hodnotě, jako byly mé dosavadní příjmy. Bezzubé byly taky propočty a prognózy, které jsem pečlivě pár měsíců chystal. Proti mně stál opravdu těžký soupeř – introjekt, který říká, že práce na volné noze je nejistá a rodinu ohrožující.

Znalosti, dovednosti, certifikáty, propočty a dohody se naprosto rozpustily na dně sklenky od vína. Do ilustrované podoby tuhle historku převedla Bára Vlášková.

Dneska už tuto příhodu dávám k lepšímu. Ale je fakt, že pokud jsem do začátku podnikání opravdu něco nepotřeboval, tak to bylo partnerské nepochopení.

No, ustáli jsme to a manželka teď naopak oceňuje přednosti mého volnonožectví. Třeba to, že si nemusí brát ošetřování k nemocným dítkům nebo že můžu dopoledne občas zafungovat jako taxík pro jejího nemocného otce. Tahle facka mi ale dala opravdu pořádně za vyučenou a už nikdy nebudu zásadní rozhodnutí probírat v byť jen lehce ovíněném stavu.

Neztrácej čas s lidmi, kteří neocení hodnotu tvé práce

Přestože mi Madla Čevelová poskytla perfektní know-how ohledně cenotvorby, dostal se ke mně také alternativní přístup, díky němuž jsem se možná stal nechtěným unikátem. Podle slov marketingové čarodějnice lidé často bojují s introjektem, který tvrdí, že přece nemůžou dávat „vesnickým“ klientům stejně vysoké sazby jako těm pražským, a tak pracují pro zákazníky působící mimo metropoli za menší peníz.

Já se shodou okolností vydal opačnou cestou. Kamarádka, která mě doporučila několika pražským firmám, mi vysvětlila, že pro tyhle společnosti je zajímavé to, že jim kluk z Vysočiny udělá kvalitní práci za poloviční sazbu, než si berou Pražáci. Dost jsem pochyboval o tom, že tenhle způsob spolupráce vede správným směrem, ale nakonec jsem na to kývnul a šel s hodinovkou níž.

Neříkám, že to byla vyloženě chyba, protože v začátcích mi tyhle peníze přišly vhod. Ale brzy jsem si uvědomil, že mě netěší práce pro lidi, kteří nedocení její hodnotu. Nemyslím finančně. Většina těchto klientů vůbec nechápala přínos mé práce ani její náročnost. Víte, co bylo ale úplně nejhorší? Že ani jedno pochopit nechtěli. Nabízel jsem jim, že je do tajů online marketingu zasvětím. Neměli čas. Prostě to brali tak, že když všichni okolo mají stránku na Facebooku, dají pár stovek měsíčně nějakýmu týpkovi, kterej se postará o tu jejich, i když vůbec nevědí, k čemu to je, a ani to vědět nechtějí. Podobně „proaktivní“ přístup panoval i v okamžiku, kdy jsem žádal o zaslání podkladů nebo prosil o vyjádření.

Všechny „spolupráce“ tohoto typu jsem po pár měsících ukončil. A dobře jsem udělal. Ozvali se totiž klienti, kteří si mě našli na internetu. Zaujal je můj web a reference. A takoví zákazníci patří mezi ty nejlepší. Znají totiž hodnotu copywritingu, vědí, co chtějí, a aspoň rámcově tuší, co za to zaplatí. Teď už mi je jasné, že jakékoliv podbízení se přinese cokoliv jiného, jen ne oboustrannou spokojenost. A o tu jde především. Navíc mě těší, že dnes mi dává za pravdu i moje pražská kamarádka, a dokonce se mým přístupem inspiruje.

Čerte, drž se svého copyta

Když jsem začal působit na volné noze, dost lidí do mě hučelo, že bych si měl založit full service agenturu. Kamarádi a známí mi to radili, neboť nevěřili tomu, že bych se mohl uživit jen copywritingem. Klienti to žádali, protože si pochvalovali spolupráci a přáli si, abych pro ně dělal kompletní marketing.

Zkusil jsem to. Zjistil jsem, že bych to dokázal, ale taky že mě to nebaví, vyčerpává a odporuje mé přirozenosti a snům. Už od dětství jsem se chtěl živit psaním. Proč tedy opouštět úspěšnou cestu? Kvůli ještě větší spokojenosti klientů? Jenže ta by byla vykoupena mým totálním KOPRem. Když jsem si to uvědomil, šlo to ráz na ráz. Jak rychle jsem začal zajišťovat výrobu odznáčků, klíčenek a tiskovin, tak rychle jsem s tím taky sekl a klientům doporučil alternativu. Tenhle krátký experiment mi jasně ukázal, že klobouk kouzelníka Pokustona mám zahodit a držet se zuby nehty toho z mého loga. Radši budu dělat to, v čem jsem dobrý, a zlepšovat se. Z téhle specializace těžím nejen já, ale taky klienti. Navíc mám(e) to štěstí, že se živím tím, co mi nejen jde, ale zároveň mě to i děsně baví.

Titulní ilustraci vykouzlila Bára Vlášková.