Pár dnů po Novém roce mě postihla další trombóza. Ale vše zlé je pro něco dobré. Když jsem si byl vyzvedávat léky, padla mi do oka cedulka, na které můžu ukázat další textařský zlepšovák:
Na první pohled se může zdát, že text je úplně v pořádku. Jednoslovnou vsuvku prosím čárkami oddělovat můžeme, ale nemusíme. Tečku na konci věty v případě takovéto cedule udělat můžeme, ale nemusíme. Pokud se nám nelíbí typografie, můžeme to přičíst tomu, že má autor jiný vkus. Tak v čem je problém?
Jedinou (ale o to zásadnější) chybu udělal tvůrce tím, že při psaní cedulky stál na špatné straně prodejního pultu. Jistě, pokud se budeme dívat na celou situaci z pozice magistry, která vydává léky, možná našemu pohledu bude dominovat počítač. Jenže cedule neslouží magistrám farmacie, nýbrž zákazníkům.
A co vidí zákazník? Výdejní okénko? Pult? Pokladnu? Kasu? Ať už na ceduli dáme cokoliv z tohoto kvarteta, bude to daleko vhodnější než původní textace s počítačem.
K počítači ještě jedna poznámečka. Moje třiaosmdesátiletá babička ho nikdy v životě neviděla. Netuším tedy, kam by se po přečtení původní cedule chystala přistoupit. Zkusme prosím při textaci podobných cedulek myslet i na lidi, kteří žijí mimo naši sociální bublinu. Svět díky tomu bude zase o fous srozumitelnější.
No, a kdybych měl úplně volnou ruku, celou cedulku bych přepsal třebas takhle:
Díky, že jste si zobli! A kdybyste o dalších Copyhubkách chtěli vědět dřív, než se objeví veřejně, stačí se přidat ke čtenářům mého newsletteru.
Líbilo? Chcete mi za text poděkovat? Klidně mi napište (rád odpovím), pošlete odkaz na článek přátelům nebo mě pozvěte na virtuální konvici čaje.