Copyblog

Inspirovník, nápadník a pochvalník. Tři pomocníci, ze kterých čerpám šťávu, když hrozí, že skončím na tvůrčím suchu. Tyhle digi zápisníčky jsem si založil v roce 2015 a průběžně je plním kvalitním matrošem, který mě později dokáže nakopnout, nebo aspoň nasměrovat. Dnes pootevřu desky prvního z nich. Inspirovník mi pomáhá k tomu, aby nevyschla studnice mé kreativity. Že by se vám taky hodil takový povolený doping? Rád vyzvoním, jak k němu přijít.

Vystudoval jsem češtinu. Na fildě. Ale přesto jsem dál válčil s pravopisem. Když mi v prvním měsíci mé pedagogické dráhy 13 osmáků ze 16 napsalo do diktátu časopisi, začal jsem váhat, jestli se to tak náhodou fakt nepíše. Chybuju dodnes, ale o poznání méně. Co mi pomohlo zredukovat češtinářské prohřešky? To, že jsem musel pravopis učit druhé. Tisíce opravených diktátů, slohovek a sešitů. Stovky hodin strávených korektorskými pracemi. Roky polopatického vysvětlování pravidel a hledání fíglů a pomůcek. Jenže ani pak nemá člověk vyhráno. Nejhůře se totiž chyby hledají ve vlastních textech.

Škrábal jsem jako kocour a míval dvojky ze psaní. Táta mi domů koupil další sadu písanek na procvičování – vyhozené peníze. Abych nemusel poslouchat neustálé připomínky k mému škrabopisu, začal jsem v devítce psát tiskacími písmeny a s rozvojem osobních počítačů a další chytré elektroniky omezil psaní rukou na minimum. Teď se k němu vracím. Proč? Vypozoroval jsem, že nápady a kreativita si kolikrát více rozumí s gelovkou a papírem než s klávesnicí. Nesedne tenhle přístup taky vám?

Když vás práce baví, cítíte se na začátku týdne jako lamželezo. Po víkendu máte nabité baterky a považujete se za nezničitelné. Od té doby, co nerazím píchačky v robotě, patřím do téhle skupinky šťastlivců opět i já. A právě proto jsem se v pondělí často dopouštěl smrtelného copyhříchu. Nadšeně jsem valil jeden úkol za druhým a kašlal na pauzy. Sil mám dost. A není čas ztrácet čas. Vymstilo se mi to. Vždycky. Třeba ne hned v pondělí, ale nejpozději ve středu jsem si připadal jak zmlácený pes a zpoza monitoru toužebně vyhlížel další víkend. V takové šlamastice vám nepomůže ani krev, ani slzy. Zachránit vás ale může nejméně honosná tekutina z pověstné trojice. Pot!